Hudba ve filmu
„Hudba je symbolem toužení, řečí touhy, řečí našich snů a přání.“
— Jiří Pilka 1930 – 2018
Naposledy se zde objevil článek o zvukové dramaturgii. Jednalo se o to, jak zvuk ve filmu funguje, z čeho se skládá a jeho součást k obrazovému vyjádření. Dnes se podíváme na další aspekt auditivního dílku patřícího k filmu a tím je s ním spjatá hudba. Jak se taková hudba tvoří? Můžu použít i vzniklou hudbu? A měl by mít režisér přehled v pojmech jako melodie a tón nebo znát hudební nástroje? Pojďme se do odpovědí vrhnout společně!
Hudba a její použití ve filmu
Nejprve si nastiňme základní informace, které budeme jako tvůrce při volbě hudby nebo u konzultací s dirigentem potřebovat. Hudba se dělí na symfonickou, elektrickou a populární. Rozdělit můžeme také nástroje na strunné, dechové, bicí, žesťové a dřevěné. Pokud budeme znát toto dělení, vyplývá z toho, že budeme vědět, jaké nástroje chceme do filmu použít.
Skladbu si poté můžeme zkomponovat sami, najmout si hudebníka anebo použít archivní, tedy již vzniklou muziku. U archivní je nutné řešit práva a platit za to, že ji použijeme. Existuje ochranný svaz k dílům hudebním OSA, u nichž zjistíte, jestli chrání hudbu, kterou potřebujete. Vyplníte tam údaje či přímo hlášenku OSA, kolik minut ze skladby jste použili a následně budete muset zaplatit určitou částku, pokud stále na hudbě trváte. Neplatí to pro hudební banky a další podobné zdroje, kde si zaplatíte licenci na její užití. Naopak původní hudba je zkomponovaná přímo k danému filmu a je mu podřízena.
Zajímavost: Filmová hudba, tedy přímo složená pro film, bez obrazu nedává smysl. Jedná se o doplněk atmosféry či situace a dalšího… Nejedná se totiž o poslechovou hudbu, která hraje např. v rádiu. Snímek Absolvent (1967) použil první píseň, která nebyla filmovou hudbou, ale poslechovou, je to skladba The Sound of Silence – Simon & Garfunkel.
Co se bude dále ohledně hudby ve filmu řešit je to, zdali bude nadobrazová nebo vnitroobrazová. Když je „nad obrazem“ znamená to, že ji postavy neslyší, ale my diváci o ní víme. Reaguje na dramatické události v obraze. Chtěla bych ještě doplnit, že „drama“ nemusí a respektive není synonymum pro slovo tragédie. Drama, dramatická výstavba či situace znamená, že se něco děje. Naopak hudba „v obraze“ vychází třeba z rekvizity (rádio, mobil), postavy hrají na hudební nástroje či zpívají.
Tip: Mám pro vás i menší tip, neboť poměrně efektivní použití může nastat, když z vnitroobrazové půjdete do nadobrazové anebo naopak.
Filmová hudba
Tato hudba složená původně pro film pracuje s filmovým motivem (motiv přiřazen postavám anebo události), který se opakuje a nejlépe i vyvíjí. Používá se proto, že mění vnímání scény a je nositelem emoce. Jak už padlo v zajímavosti, jejím specifikem je, že nefunguje bez obrazu. Vy si ji samozřejmě můžete dohledat na Spotify, Apple Music, zkrátka kdekoliv bude k dispozici, a poslouchat si ji pro zábavu, ale její znění zkrátka dokresluje obraz a mění temporytmus podle toho, co se děje ve scéně. Jejím podstatným charakterem je žánr, protože může hladce uvést diváka do prostředí i děje nebo ho jen vyzdvihnout (např. western, akční film, fantasy… každá hudba pro jednotlivé žánry zní jinak). Ve výsledku se všechny prvky žánrové hudby dají použít do protikladu (kontrapunktu) se žánrem, což nám vyvolá parodický moment a pokud s tím chceme pracovat, může to být dobrá volba (např. do smutné chvíle, veselá hudba).
Rozdíl mezi hlukem a tónem
Tón je zvuk, u kterého můžeme určit přesnou výšku (frekvenci), jedná se o zvuk s pravidelným kmitem – stálou frekvencí. Hluk je v kontrastu zvuk, u kterého nelze určit přesná výška. Biologicky zvuk s nadměrnou hlasitostí, akustické složení zvuku s neurčitou frekvencí. Má nepravidelný kmit – nelze změřit či určit přesná frekvence. Zároveň můžeme rozdělit nástroje na melodické a hlučící. Kytara je zrovna melodická a bicí zase hlučící. Když se bavíme o melodii, melodie je řada tónu jdoucích za sebou. Můžeme mít harmonickou melodii či disharmonickou.
Spojení hudby s obrazem
Spojení hudby a obrazu může být volné nebo pevné. Volné spojení nastává ve chvíli, kdy se stříhá mimo rytmus hudby a pevné znamená opak. Můžeme použít i kontrapunkt pro dodání efektu či významu. Například nabourání auta a my slyšíme úplné ticho, žádný hluk, nic. To snad i víc zamrazí člověka na zádech, než kdyby tam tento kontrapunkt nebyl. Uvažujeme také, jestli se hudba bude hrát v dialogové scéně a případně jak, aby tam zapadla. Větší váhu má však vždy mluvené slovo, což znamená, že postavy musí jít slyšet. Pokud to není záměr, když je postava třeba na koncertu a nedokáže se s někým domluvit, ale v běžných scénách musíme vědět, o čem si povídají.
Pokud jsme na pozici režiséra, je skvělé dát skladatelům tvůrčí svobodu a věřit tomu, co tvoří. Je důležité se s nimi scházet a také případně pozívat sound designery i mistra zvuku, aby věděli, s čím ve výsledné mixáži počítat a v jakých místech hudba bude. Kromě oslovení skladatelů můžete zkontaktovat studenty HAMU nebo HF JAMU a nabídnout jim zajímavou spolupráci. Nicméně budeme moc rádi, pokud se vám článek líbil, nezapomínejte číst další a můžete si poslechnout náš podcast Autentická výzva!
Něco více se také můžete dozvědět o filmovém zvuku, jak funguje, jak se nahrává a jaké typy zvuku ve filmu existují. Tak neváhejte číst!