Greenfilming, tedy ekologické natáčení

V dnešním článku se zaměříme na ekologický šálek kávy. Věřím, že každý z nás se nějakým způsobem snažíme přispět k tomu, aby se nám na naší planetě žilo co nejlépe a abychom přírodě tolik neubližovali. Dnešní doba je však opravdu našlápnutá a abychom z jejího kola nevypadli, musíme se držet určitých principů, které nemusí být úplně vhodné pro naši krajinu. Může to být třeba jízda autem každý den z práce do práce nebo používání nových a nových mikrotenových sáčků v obchodě. Mým cílem není říkat co je správně či špatně a je pochopitelné, že spousty věcí se nemůžeme vzdát, za to nikoho z nás nikdo soudit nemůže. Jenže jedna taková velice neekologická oblast vyplývá i z natáčení a hned si povíme proč tomu tak je a jak bychom i při této práci mohli jednat šetrněji.

Pojem „greenfilming“

Tato oblast zastřešující ekologii ve filmu je posledních několik měsíců, možná déle jak rok, současnou záležitostí a otázkou, se kterou se musí štáb vypořádat. Můžeme jen tvrdit, že u amatérského natáčení nebo reklam, které se střídají, jak na běžícím páse to zatím není úplně povinné a jde o dobrovolnost každého z nás, ale na některých festivalech jsou dokonce pravidla, abyste měli „greenrunnera“ tedy člověka, který zkontroluje, že bylo natáčení opravdu šetrné. To platí i u práce se zvířaty.

K podobným pojmům může také patřit „planet placement“, který funguje na bázi osvěty. Jednoduše postava v příběhu třeba hodí plastový kelímek do plastu nebo nakupuje v bezobalovém obchodě… Můžete si doplnit, co chcete, ale vyskytuje se v audiovizuálním díle jako podprahová ekologická činnost. V podstatě jako kdybyste měli product placement a snažíte se nenásilně udělat nějaké značce reklamu, tak naopak děláte „reklamu“ ekologickému životnímu stylu.

Uvedu jen poslední souvislý název, čímž je „green memo“ což je vnitřní řád štábu o tom, jak se mají šetrně chovat. Pravidla se vyjednají a určí ještě před natáčením třeba během explikace nebo nějaké schůze. Pro příklad jedno z pravidel může být, že nikdy nevyjede auto z basu na plac, dokud nebude plné.

V čem je natáčení neekologické?

Zkusme si sami představit samotný proces přípravy na natáčení. Kromě toho, že je to náročné, je to také hodně spotřební a vznikne mnoho zbytečného odpadu, který nemůžeme nijak zpracovat.

Když si třeba uvědomíme, že aby snímek mohl vzniknout, musí se nejdříve napsat literární a poté technický scénář a případně ještě světelný plán a další produkční dokumenty. To může vyjít na stovky papírů, které se mohou poztrácet, tisknout znovu a ve výsledku, pokud nejsou důležité, vyhodit. Štáb včetně herců se i na plac či různé obhlídky často dopravuje zásadně autem, protože ne vždy vám jede spoj na konkrétní místo.

V průběhu natáčecího dne se také několikrát přejíždí a obvykle se jezdí s dodávkami, a ne malými auty, takže uhlíková stopa roste a roste. Jestliže se hercům na každý nový den perou kostýmy, spotřebujeme hodně vody. Ale co je nejspíš nejvíce problematické jsou plasty jakožto krabičky nebo příbory od jídel. Často si necháme jídlo dovézt nebo nejsme na místě, kde by se dalo pojíst s talířem a běžným příborem.

Sami si dovedeme představit ještě spoustu dalších věcí, které se na to nabalují a je fakt, že čím kratší natáčení máme, tím víc na tuhle problematiku nehledíme a máme pocit, že když to celé stejně za den sfoukneme, nemá smysl řešit konkrétně, co kde a jak roztřídit.

Máme nějaké řešení?

Kromě toho, že je tento problém o dobrovolnosti a nastavení každého z nás, můžeme zavést určitá pravidla (jako „green memo“), aby se jich všichni drželi. Samozřejmě stále jsme ve fázi, kdy „greenfilming“ do filmu teprve proplouvá, a to nenásilným způsobem, aby od toho nebyli lidé odrazeni. Což je pochopitelné, když o ekologii slyšíme na každém rohu a někoho to může štvát. Jenže stále se jedná o nějakou součást našeho bytí, se kterou bychom se měli sžít, ať se nám na této platě daří.

Nicméně mohu doporučit nějaké, kroky, kterých se můžeme při tvorbě držet. Na štábové schůzi určitě zmiňte, že se o něco takového budete pokoušet, ať s tím všichni počítají. Dbejte na to, aby někde na place byly koše na třízení, protože obvykle máme mezi sebou tendenci vše házet do jednoho pytle. Jakožto produkční se můžete rozhodnout, že denní dispozice, natáčecí plán nebudete tisknout ve velkém, ale vše budete posílat elektronicky včetně scénářů (ale stále je dobré mít třeba natáčecí plán někde vyvěšený v papírové verzi, jen není nutné ho mít několikanásobně pro všechny, protože by se stejně poztrácel).

Energii nemusíte řešit agregátem, ale čerpat s veřejných zdrojů, pokud to lze. Abyste nejezdili několika auty, můžete zvolit třeba hrstku velkých dodávek, kterými se bude jezdit hromadně. Nebo rovnou objednat autobus. Například producentka Silvie Michajlová zařídila, aby se štáb přepravoval zásadně vlakem.

Rozhodně nevadí, že je tato tematika u nás ještě v plenkách. Bude fajn, když začneme „greenfilming“ postupně vnímat jako součást, bez které se brzy u natáčení neobejdeme a můžeme doufat, že to nebude bolestivá a kostrbatá cesta, což určitě nemusí hrozit, když se každý nějak zapojí. Stačí když si na kávu člověk přinese svůj re-use hrneček a postupně se na to začnou nabalovat jen ty lepší a lepší zkušenosti.