Práce s hercem

Herci, sami o sobě někdy výrazně komplikované, ale velice šikovné osobnosti. Herce můžeme definovat jako člověka, který je schopen za pomoci řemeslných dovedností vytvořit postavu. Tyto dovednosti se týkají řeči těla, nonverbální i verbální komunikace a tvorbou hlasu. Většina z nich mají vystudovanou hereckou školu, prošli si kurzy anebo se také může jednat o samouky. Pro film však nemusíme vždy oslovovat herce, ale můžeme klidně pracovat s neherci. Tito lidé nepracují s hereckými principy, ale vytváří nám postavu dle své osobnosti. Proto se často neherci obsazují podle typu.

Zajímavost: Pro začátek si můžeme říct, že neexistuje špatný herec, ale špatně obsazený či vedený herec.

Kde seženeme herce?

V naších podmínkách chodíme primárně od divadla k divadlu, sledujeme jejich webové stránky a jací lidi kde hrají. Také se dají využít agentury či uspořádáme veřejný casting, kde na někoho natrefíme. Může se stát, že se nám ale někdo líbí v nějakém filmu a seženeme si kontakt přímo na něj.

Obvykle režisér obsazuje herce podle trojrozměrnosti postav vyplývající ze scénáře. Zahrnuje se zde fyziologii (výška, stavba těla, barva vlasů, barva očí, zvláštní znaménko…), psychologii (vnitřní nastavení, zájmy i názory) a sociologii (kde se narodil, v čem vyrůstal, s kým se baví a čím se živí…). Režisér může nejdříve vybrat vzezření herce, který se podle svých schopností naučí mentalitě postavy a jejímu původu, anebo ví, že nějaký člověk skvěle zahraje postavu a trochu ho do fyziologie upraví.

Jak (správně) obsadit herce?

V prvé řadě si můžete zvolit, jestli tedy obsadíte herce, nebo neherce. Oba se dají obsadit různými způsoby. Například je můžeme vybrat podle typu. Buď máme skvělé herce, který se nám hodí jako záporák anebo máme neherce, který tak zkrátka vypadá. U herců to však může být stereotypem jak pro ně, tak i pro diváky, neboť ví, co očekávat. Když budeme obsazovat proti typu, může nám to otevřít nové možnosti a momenty překvapení. Pro tuto volbu je vhodné spíše použít herce, protože i kdyby to mělo být proti jeho osobnosti, víme, že nám danou protikladnou roli uhraje, přičemž pro neherce by to mohlo být trápení.

Typy herců

Když se bavíme o hercích, můžeme je rozlišit ještě na pudové a charakterové. První typ je volnější, hraje jak to cítí a nepotřebuje valné informace k postavě. Může se stát, že nám často tento typ herce bude improvizovat a na každé nové jetí bude hrát o trochu jinak. Naopak druhý se zase hodně vyptává a chce osobu, jež hraje, poznat do hloubky. Často ví, co hraje a umí podat velmi podobný výkon po několikátém jetí. Potom zde bývají herci, kteří jsou někde mezi či u každého převládá jiná část. To, jakým je kdo hercem se dozvíme obvykle u čtené zkoušky.

Dále máme herce, kteří se často dopodrobna učí text a znají skoro vše nazpaměť a druzí se příliš neučí a nemusí mít vše, tak precizně připravené. Zároveň můžeme mít i herce, který je výborný až na několikáté jetí a jiný zase zvládne svůj výkon na první dobrou. Opatrně, když budete obsazovat takto dva odlišné herce, kteří budou hrát spolu, aby nám jejich návyky nedělali dohromady paseku.

Proto je skvělé, když se na první schůzce s hercem vše vyjasní a obě strany budou vědět, co od sebe navzájem očekávají a jak přibližně jejich spolupráce bude vypadat. První schůzka je hlavně taková „neoficiální“, tedy jedná se spíše o přátelské setkání, kde se režisér a herec nejdříve poznají, než spolu začnou pracovat.

Výhody a nevýhody neherce

Neherce obsazujeme ve chvíli, kdy se nám zrovna hodí osobnost a (dejme tomu, že i) vzhled člověka. Výhodná může být jejich autentičnost, pro producenta dobré, že nebude příliš drahý a (bez urážky ke všem divadelníkům) nebude mít divadelní manýry. Pro vysvětlení: těžké pro divadelní herce je, že u filmu hrají na malém prostoru, kdežto v divadle je to naopak a liší se pak jejich styl hraní. Na pódiu musíte mluvit nahlas a dělat velká gesta, aby vás diváci v zadních řadách dobře slyšeli a viděli. U neherce mějme však na paměti, že se jedná o člověka, který nám nebude schopen zahrát vše, co si budeme přát a budeme se mu muset hodně přizpůsobovat. První jetí může být také pro něj mnohem snazší, než aby se nekonečně opakoval a začal přehrávat. Pro jiného neherce může být ale vhodnější hrát na milióntý pokus, protože pak úplně zapomene, že hraje a začne být přirozený nebo v takovém rozpoložení, do kterého ho chceme dostat.

Režie herce při natáčení

Kromě hlídání a vedení herecké akce, by měl režisér hercům hlídat jejich manýry, pokud si je z divadla přinesly a korigovat jejich výkon. Na divadle není určitě nic špatného, jen se v něm více herec projevuje a mluví hlučně, kdežto u filmu je hraní mírnější a civilnější. Nesmí herce tedy zapomenout zdvořile upomenout, ale hlavně s nimi opravdu mluvit tak, aby se cítili komfortně. Měl by umět pochválit jejich výkon a přiznat dobré jetí, ale také srozumitelně obhájit, proč se co nepovedlo.

BONUSOVÝ text: Dvě herecké školy

Existují dvě hlavní metody herecké práce, tedy dvě herecké školy. Stanislavského metoda vyžaduje prožití a vcítění se do role. Znamená to, že situaci, kterou budu hrát, musím prožít. Takže pokud mám být třeba na něčem závislý, obvykle si to herci holdující této metodě sami na sobě vyzkouší. Analyzují si tak chování a pocity, které prožívají. Je nutné upozornit, že se může jednat o velice vyčerpávající metodu práce. Naopak Boleslavského metoda využívá nástroje na vytváření postavy. Drží se myšlenky, že pokud jsem herec, nic reálně vykonat nemusím, ale znám prostředky, jakými docílím toho, aby situace vypadala skutečně.

Doufáme, že vám dnešní článek něco nového a nejlépe zajímavého předal. Kromě článků se však můžete mrknout na náš podcast Autentická výzva na YouTube nebo si ho poslechnout na cestě do práce či do školy na Spotify. Jsme tu pro vás otevření i pro jakoukoliv spolupráci od natočení reklamy po live stream vysílání. Neváhejte nám tedy napsat!