Kde hledat inspiraci pro příběhy?
Nejdůležitějším prvkem filmu nebo jakéhokoliv dalšího audiovizuálního díla je jeho obsah. Nechci tím hanit vizuální nebo zvukovou stránku, které jsou stejně tak podstatné, ale kdyby jádro příběhu nedávalo úplně smysl nebo bylo zkrátka „odfláknuté“, nedalo by se na snímek i přes velmi pěkné obrazy dívat. Než se však vrhneme do toho, jak by měl vypadat třeba scénář, povíme si něco o příbězích a ději.
Kde vzít nápad?
Tohle je skutečně velmi subjektivní otázka a není na to vesměs žádné pravidlo. Existuje určitě mnoho fint, jak si k nápadům dopomoct, tudíž vám zde navrhnu pár věcí, které by vás třeba mohly nakopnout, ale samozřejmě to můžete brát s rezervou a přijít na své vlastní cestičky.
Obecně nám všem mohu doporučit, abychom měli oči otevřené a vnímali svět kolem nás, protože nikdy nevíme, na co zajímavého můžeme narazit.
Na nápady můžete přijít prakticky kdekoliv. Může vás oslovit novinový článek, nějaká konkrétní politická situace, mohla vás pobavit dokonce historka od někoho vám blízkého či vás něco napadlo při pohled na fotografii nebo obraz. Kolikrát když ale hledáme něco, co by nás mohlo trknout, koukáme zbytečně příliš daleko a zapomínáme na věci kolem nás.
Aniž bychom si to uvědomovali, můžeme mít poblíž něco, co by nás mohlo inspirovat. Kupříkladu dělám nějaký koníček, znám někoho, kdo má podivný koníček, mám u sebe osobu, která je něčím výjimečná, mám sám dobré postřehy, které bych si měl zapisovat, žiji ve specifickém prostředí nebo jsem sám něco zvláštního prožil. Člověk může mít podnět přímo pod nosem a nemusí jej shánět někde v dáli, jen je třeba se na chvíli zastavit a zapřemýšlet se.
Tip: Obvykle k vám však nápad sám nepřijde, je proto skvělé, když mu půjdete naproti. Jednou mi totiž kamarádka řekla, že musím i žít, abych měla o čem psát, a ne pouze sedět v knížkách a učení. Myslím si, že by tato rada mohla být užitečná pro všechny, i když věřím, že je někdy náročné se oprostit od své komfortní zóny, chodit po světě a hledat…
Pro nápady ale můžete pátrat v minulosti. Můžete se pídit po zážitcích, které jste sami prožili. Také se zamyslete nad tím, jaká oblast vás zajímá. Zdali máte témata, o kterých chcete vyprávět jako třeba: rodinné pouto, návrat k přírodě, naděje, lidskost, rozpadající se vztahy…
Jsou to jen návrhy, ale věřím, že určitě máte něco, nějaké slovo, které zaštiťuje to, co vás zajímá a je opravdu jedno, pokud to bude „pohyb“ nebo „pocit nejistoty“. Myslím si, že na témata, která vás budou lákat se pak dá vymyslet úplně cokoliv.
Jak s nápadem pracovat?
Pokud už víte, o čem byste chtěli zhruba psát, nastává fáze, kdy si budete tvořit námět. Bývá zhruba na jednu, maximálně tři strany, ale o dalších nezbytných formalitách si povíme příště. Vás teď bude zajímat, jakým směrem své téma rozvinete. Budete totiž potřebovat vědět o čem příběh doopravdy je, jaký je jeho cíl a co má předat.
Téma je jedna věc, druhá, jak ho budete chtít zpracovat, jestli jednou linií událostí, retrospektivní nebo si zvolíte zajímavé postavy, kteří budou hybatelé (což bývá ve většině případů). Sami můžete popřemýšlet jaká je vaše motivace příběh tvořit. Je pravděpodobné, že se tím budete zabývat pár týdnů, dokonce měsíců, takže doporučuji si ujasnit, zdali to pro vás má z dlouhodobého hlediska smysl a víte, že se tomu budete chtít věnovat.
Kromě celkové důležitosti příběhu, budete koumat, kdo bude hlavním hrdinou, skrz koho příběh odvyprávíte, zdali to bude parta více lidí, jestli tam budou nějací nepřátelé nebo neblahé síly, které hrdinovi brání. Posléze budete rozvíjet charaktery postav a jak jejich jednání posouvá děj a jaké vlivy na ně ze situacích působí a jak se s různými událostmi sžívají nebo perou.
Tip: Říkejte si větu „Co kdyby, kdyby?“, když si nebudete vědět rady, kam se hnout z místa. Příklad: Co kdyby její strejda zmizel bez vysvětlení? Co když uteče od oltáře? Co se stane, když se zamiluje do špatného z dvojčat? Co kdyby přestala… Tyto otázky jsou bez kontextu, ale vy před sebou právě ten kontext mít budete a můžete se díky této formě brainstormingu někam dopracovat (i přesto, že to bude stát několik škrtanců a přepisů).
Bonusový text: Letem světem doporučená literatura…
Pokud by vás scenáristická tematika zajímala hlouběji, existuje mnoho knih, které vás určitě někdy na vaší psací cestě budou doprovázet. Ať už to bude od Syda Fielda Jak napsat dobrý scénář? nebo se dostanete ke knize Scénář pro 21. století od Lindy Aronson. Například zrovna jedna ze začátečních kapitol u Lindy Arronson se zaměřuje právě na nápady a probírá také podrobnou strukturu scénáře. Napadá mě ještě kniha Saved the Cat Blaka Snydera, kde se dozvíte snad minutu po minutě, jaký moment má ve filmu nastat. Doporučila bych ještě To by mohl být film českého scenáristy Jan Fleishera, který na svém životním příběhu vypráví, jak by mohl napsat scénář nebo svůj osobní pohled ze své práce dává i Jean-Claude Carrière ve svém díle Vyprávět příběh.Každá kniha má určitě něco do sebe je tedy na vás o co si svou knihovničku obohatíte a která teoretická četba vám lépe sedne.
Slovo závěrem k vaší tvorbě
Chápu, pokud celý článek zní příliš povrchně, je to trochu složitější na popis, pokud se nezaměřujeme na něco konkrétního. Nezapomeňte se však na váš příběh dívat komplexně, aby každá jeho část na sebe navazovala a dávalo to celé dohromady smysl. Dobré je určitě zahušťovat, neprodlužovat děj o zbytečnosti. Vesměs skutečně u filmu platí, že byste se měli zaměřovat na to, co je opravdu důležité.
Bude to určitě mnoho přepisování a úprav i zahazování, protože tahle práce si žádá odstup a nejlépe kontrolu cizích očí, které vám dají zpětnou vazbu. Držím vám všem palce, nezoufejte, když to nepůjde, chce to někdy skutečně nechat text vydechnout a pak se k němu vrátit.
Čekání si tedy můžete vyplnit čtením našeho blogu nebo se rozhodně podívejte na náš podcast Autentická výzva! Těšíme se na vás i na sociálních sítích a u dalšího článku.